Flachau 2012, aneb hup do luxusu
Po loňském pobytu na šumavě jsme se letos rozhodli sáhnout hlouběji do kasičky a trochu si užít luxusu v Rakousku. První skupina byla tak natěšená, že vyrazila na náš zájezd s babama už o 4 dny dřív, takže jsme měli poměrně podrobné informace (jídlo je skvělé, Jára se stará o veškeré pohodlí atd.) Takže jsem ve středu odpoledne naskočili do vozů a vyrazili. Cesta ubíhala s příjemnou vidinou mnohachodové večeře a bez problémů jsem dorazili do hotelu Felsenhof **** v Reitdorfu. Večeře nás nadchla – po rozkoukání do nás příjemný personál napustil 4 chody a bylo nám jasno – tady nezhubneme … Již první večer bylo také jasné, že večer je pro vysokohorské cyklisty téměř stejně důležitý jako ráno. Někteří na sobě makali tak intenzivně, jakoby jeli horskou časovku na 2 litry vína a nějaký schnaps.
Ti co přežili noční časovku ráno po společném focení i se skupinou Katky Neumannové naskočili na kola a vyrazili na první výlet k pramenům řeky Enns. Jeli jsme krásným údolím okolo opuštěných sjezdovek, kolem nás pracovala na několika místech těžká technika – po bleskových povodních stejně bleskově opravovala lesní cesty a cestičky pro turisty ( inu Rakousko…) až k našemu cíli - ekologické farmě. Během cesty ještě Jára zpestřil výkon hodnoceným přejezdem řeky Enns bez došlapu. Vítězem se stal Petr Kalup, který jako jediný přejel bez ztráty desítky a vyhrál láhev výborného vína. Tam na nás vypustili ochočeného ekologického vepříka, který měl cyklistické srdce a mnohým z nás ochutnával převodníky, přehazovačky a pak na nejoblíbenější kola vykonával svoji potřebu. Cestou zpět jsme se rozdělili na pohoďáky a hoňáky. My pohoďáci jsem navštívili další hospůdky, hoňáci šoupli ještě jeden hupík a na odpolední svačinku jsme byli doma. Odpoledne jsme ještě zkusili malý rybníček ve vesnici nad hotelem – (opět Rakousko) - čistá voda, vodotrysk, útulný bufíteček s pivečkem – nádhera. Večer ještě naše skupina tenisová mrskla několik setů a zase večeře o 4 chodech a zase noční časovka …
Ráno (v 10.00 pro upřesnění) jsem vyjeli na ryby. Dojeli jsme okolo golfového hřiště okupovaného arabskými spoluobčany k vodní přírodní nádrži plné ryb, tam nám rozdali udice a každý si mohl chytit svoji rybu – tu mu pak na místě připravili a s dobrým pocitem tuto čerstvou pochoutku snědl. Bylo celkem teplo a tak jsme nepohrdli společnou koupelí v malém rybníčku pod vodopádem – fotky najdete časem v galerii. Voda byla příjemně teploučká – jen bylo divné, že se při vstupu do vody ztrácely rozdíly mezi chlapci a dívkami … Cestou zpět si už nikdo nic nedokazoval – na hoňáky asi dolehly noční časovky. Odpoledne jsme pak strávili u rybníčku, v saunách a bazénech všeho druhu. Večer opět časovka…
Sobotní ráno jsme se rozdělili znovu na superhoňáky a pohodáře . Pohodáři jeli s holkama do Schladmingu, kde si dali výbornou pizzu a pokochali se dlouhou cyskostezkou. Superhoňáci (Lojza tuto osmičlenou skupinu nazval Achter Jet - možno psát i 8 Jet), (kupodivu jsem tam byl i já …) jsme vyrazili na skutečnou horskou časovku se stoupáním na Frauenalm – sjezdovkou z 800 m.n.m. do 1800 m.n.m. na 10 km po sjezdovce šotolinou vzhůru. Počasí bylo nádherné a závodilo se o sto šest. První byli nahoře Lojza, Pavel a Roman pokud se nepletu. Já jsem je všechny hnal celou cestu před sebou, kvůli respektu … Na Frauenalmu jsme dostali vychlazené radlery a vynikající ořechovici od paní domácí a vyrazili jsme na trek – vystoupali jsme do sedla a pak nádherným sjezdem po šutrech dolů. Návrat do hotelu předcházelo ještě pár hupíčků a pak již jen sauna, pára, solárium atd. Večer se přehnala první větší bouřka, což nám ale již nevadilo – vzhledem k předpovědi, kdy mělo celou dobu pršet nám výlet vyšel náramně. Rád bych zde poděkoval Járovi , Daně a celé rodině Kohoutových za nadstandardní péči o naši skupinu.
Těším se na příští rok
president
—————