GIRO 2011 reportáž

 GIRO 2011 Skalpelteam 

Letos jsme vstoupili do neprobádaných vod a pokusili jsme se nasát atmosféru druhého nejslavnějšího cyklistického závodu planety – GIRO d´Italia. Ve čvtrtek jsme skočili do aut a po klidné cestě do Lainachu jsme večer již mazali naše kola a následně i sebe. Páteční etapa na Grossglockner nás zavedla na známý kopec z Heiligenblutu směrem k Hochalpenstrasse. Trochu nás zaskočili pořadatelé, jelikož na oficiálním rozpisu etapy byl napsán Hochtortunel, skutečný cíl však byl na druhé straně směrem na Franc Josef Hütte. Nebyli jsme v tom ovšem sami – u Hochtortunelu se shromažďovali cyklisté a marně čekali na závodníky … Nicméně po drobných zmatcích jsme nakonec závodníky viděli – jak bývá ovšem zvykem na naších zájezdech bez bab – Ti kteří čekali nahoře zmokli a následně na ně padaly kroupy se sněhem, my dole na Kasserecku jsme jenom zmokli. Jak víme - nahoře byl první Contador – po 3 hodinách čekání cca 1,5 sekundové setkání s tímto cyklistou … Někteří stačili i fotku … Trochu rozmazanou …. No nic skočili jsme zpátky na kola a hurá do hotelu – 40 km v balíku a v dešti, plni zážitků, radlerů a Jagermeisterů…. Paráda ! Večer jsme to rozebrali a za zvuku našich kytar jsme obohatili německé spoluobyvatele hotelu o nevšední kulturní zážitek ….

Sobota - vrchol GIRA – Monte Zoncolan. Jak říkal Robert Bakalář na Eurosportu - nejtěžší stoupání v Evropě… 

Sobotní krásné slunečné ráno nás motivovalo opět k nasednutí do sedel. Placháč s Kamčou se stali cykloturisty a jeli od hotelu až na Zoncolan na kole – v cestě jim stály 3 pasy, 80 km a spousta aut na cestě – ale vydrželi a skutečně dojeli až na vrchol Zoncolanu. Klobouk dolů !!! My ostatní jsme se rozdělili na jednotlivé posádky a hurá na start a poté pod začátek stoupání. Naše skupina parkovala přímo u trati (kterou ovšem pak GIRO nejelo – po protestech nejeli závodníci na Monte Crostis, po pátku nás to vašk už nemohlo zaskočit…). Po prvotních nadšených fotografiích na prvních kilometrech se silnice prudce zvedla a začalo to pravé cyklistické peklo. Na Zoncolanu bylo jedno kdo jedl a kdo se postil – plakali všichni… Ve 30 stupních v poledne jsme se stali indiány – chvíli na kole, chvíli vedle kola jsme se plazili vzhůru. Kolem nás obrovské množství fanoušků, velkoplošné obrazovky, muzika, pivo, klobásy – prostě fiesta. Mezitím tisíce šílenců na kolech – občas někdo upadl – lidé ho zvedli roztlačili a znovu se pokoušel šlapat nahoru. Během tří hodin na cestě vzhůru jsem měl spoutu času si utříbit myšlenky. Premýšlel jsme o tom, jak to asi všechno vzniklo - pravděpodobně silnice na tento kopec vznikla asi tak, že šílený Ital vylil nahoře asfalt – ten tím nejprudším srázem tekl dolů tak dlouho až ztuhnul a teď jsme na něm stáli my s kolem …. Na čtvrtém kilometru byla cedule – stoupání 27% … Celkem se tomu dalo i věřit. Cesta lesem se zvedala tak, že při pohledu vzhůru nás bolelo za krkem. Nicméně nahoře poslední dva kilometry již byly jetelné. Opět jsme měli chuť k fotografování, naráz jsme mohli znovu normálně šlapat na kašpara – prostě paráda. Nahoře bylo asi tak 50.000 fanoušků, takže karabinieri nás poslali asi 350 metrů pd vrcholem zpátky. I tak to byl nejsilnější cyklistický zážitek asi pro většinu z nás. Takže jsou-li mezi Vámi čtenáři i další masochisti – mohu doporučit. Zpátky k závodu – Zoncolan se stal k nelibosti italských fanoušků opět kořistí španělů – nejepší ital Nibali byl až třetí. Nám to nevadilo, prožili jsme si další průtrž mračen při cestě dolů a hurá zpátky na hotel.

Takže vivat GIRO 2011 – Skalpelteam !!!

president